- - - Snippet - Podnebí

To slovo si chválím, to slovo vynáším a velebím: pod-nebí, to je krása!
Mají sic Němci něco zdaleka obdobného: der Himmels-strich. Ale co je nějaký Himmel plus Strich vedle pod-nebí! Jak vám to říci - já to slovo vidím, ne už jen to slovo, tu věc vidím, to nebí vidím; jako vidím v podzemí to zemí, v podsvětí to světí.

Pavel Eisner - Čeština poklepem a poslechem

Bifák is complete. A Chaplin

Bifťour dnes, kdy je mu dva a půl roku, poprvé pochopil, jaká je jeho úloha a řádně protáhnul kočku. Hnal ji svinským sprintem asi 100 metrů nadoraz zběsilým úprkem, než se celá hotová vyškrábala na strom. Jsem na něj hrdý.

S crudem, Majdou a Krstiánem jsme se vypravili na klasický Chaplinův němý film Světla velkoměsta. K tomu živě hrál symfonický orchestr Českého rozhlasu hudbu, kterou k filmu složil sám Chaplin.
Velmi zajímavý zážitek! Film samotný sice už trochu zestárl, ale přesto: skvělým situačním gagům se dá nahlas smát i po 75 letech a z živého mnohočlenného tělesa jde přeci jen o kapánek jiná energie, než z totožného podání v televizním komikově světě, co si budeme povídat.

Los cambios

(následující řádky vám možná budou znít pitomě, možná pateticky, pravděpodobně i trapně. píšu je sem, abych se k nim mohl za čas vrátit a porovnat, jaký na to budu mít názor pak)

Letošní léto se mi přihodila zajímavá věc. Díky sérii událostí, do kterých jsem byl nedobrovolně vtažen, na sobě pozoruju spoustu více či méně zásadních změn.

Jednotlivě vytržené z kontextu nepůsobí nijak zajímavě či dramaticky, ale všímám si jich čím dál víc a v součtu už mi stojí za to si je poznamenat.

Tak například:
Můj život se celkově zklidnil. Nevadí mi věci, co mě dřív dokázaly rozhodit, nenaštvou mě idioti na silnici, v metru, v práci, v obchodech. Místo přemýšlení, co jim provést na ně hned zapomenu a užívám si víc to, co právě dělám a na co myslím.

Záleží mi víc na ostatních kolem, záleží mi na celém světě. Zní to asi dost dementně, ale líp se to popsat nedá.

Mám pocit, že často víc rozumím tomu, co se mi lidi snaží sdělit. Třeba na začátku věty už vím, jaká bude její pointa a podobně. Špatně se to vysvětluje, ale počítám, že se vám to taky stává, tak byste mohli vědět, o čem mluvím.

Často uhodnu přesně venkovní teplotu těsně předtím, než se podívám na teploměr. Nebo začnu mimoděk sahat na telefon půl vteřiny před zvukem, oznamujícím příchozí sms.

Začaly mě zajímat věci, které mi dřív nepřišly až tak zajímavé. Například činnosti, rozvíjející s tělem i ducha. Takže kromě "obyčejného" sportování jsem se na zkoušku na půl roku přihlásil na dynamickou jógu a na Wudang Tai-ji. Obojí mě nadchlo. Jsem ohromně zvědav, kam se to bude vyvíjet.

Family reloaded

To máte tak - pokud v životě přijdete o to, co vám bylo ze všeho nejdražší, přesune se vaše pozornost k tomu, co bylo v žebříčku na druhém místě.

V mém případě to je rodina, takže s ní teď trávím hodně času a doháním, co jsem za posledních 5 let trochu zanedbával: zkouším nenápadně a nenásilně (v rámci možností vidíme-se-o-víkendu-takže-toho-zas-tolik-nemůžu-stihnout) vychovávat svého rozmazleného malého bráchu (s tím velkým chodím denně - to chodím já, on je trochu lenoch - cvičit), užívám si dlouhé večery u krbu hovory s úžasňáckým tatíkem (takhle dobře jsem s ním nepokecal ani když jsem ještě bydlel doma), učím se postupně kulinářské fígle babičky Gališky, věnuju se svému psychicky zdeptanému čoklíkovi (už předtím byl nervově labilní, ale teď je celá jeho existence doslova závislá na tom, zda mě má v dohledu...) a na Sirkovně jsem vymyslel jeden menší (a tatík jeden monstrózní, due next year) stavební projekt, který snad dokončím ještě letos.

Tož tak.

P.S. Těsně než jsem tenhle post odeslal, šel kolem Jarda Fuit (kolega z práce) a pronesl zdánlivě nesouvisející heslo dne: "to víš, do ženský a do ořechu nevidíš".

Jóga

Tak jsem si dal na začátečnický rozjezd hnedle dynamickou. Prostě ten typ jógy, kdy se opravdu zapotíte a o nějakém odpočinku nebo relaxaci může být řeč až při závěrečné meditační poloze.

Ale je to úžasná záležitost. Na další hodině se přihlásím na celý zbytek ročního kurzu - od teďka budu mít v pondělky opravdu kvalitně protaženého člověka, juch!

Casi sin Bif

V pátek jsem dorazil na Sirkovnu, abych pokračoval ve stavebních pracech. Po páté čajové hodině odpolední přijel týpek s Avií s materiálem. Šel jsem mu kus naproti, Bifťour nohsledil s sebou (nehne se ode mě doslova na krok od chvíle, kdy se mu rozpadla smečka).
Zastavím chlápka, ukazuju mu kudy a kus uhnu, Bifa volám k sobě. Tomu se ale do kopřiv nechce a váhá. Mezitím se chlap rychle rozjíždí a Biftek je v tu chvíli přesně před zadním kolem tý Avie...
No, upřímně, málem jsem se posral strachy. Zařval jsem na psa, ten naštěstí zvolil menší zlo a do kopřiv za mnou na poslední chvíli skočil.
Srdce mi zase bušilo jako o závod (a na to jsem zvyklý jenom vždy kolem páté ráno, hned co mě ten hlasitý nervózní tlukot v žaludku vždy vzbudí), budu muset na toho zmatkáře dávat větší pozor.

Bonus: o den dřív se mi o tom zdálo - že Bifa někdo přejel, on byl ohnutej jak rohlík, divně běhal a pokňourával přitom (vůbec se mi v poslední době tyhle "tušící" věci stávají tak nějak o stovky procent častěji než dřív).

Capoeira je zlo...

... jak jinak mi vysvětlíte, že mi udělala za první půl hodinu na nohách tohle?


Pokud byste argumentovali tím, že jsem idiot a v zápalu nadšení jsem neustále vybíhal z tatami na vedležící drsný koberec, pak mi kaje máslo na hlavě a máte pravdu.
Krvavé šlicy na podlaze předcvičujícího intruktora trochu vyděsily, ale aspoň vidí, jak je to návykové, když se nováček dostane do transu - Capoeira v rozporu s titulkem rules!

Připravte se na to, že propotíte jedno tricko za půl hodiny (trénink trvá dvě). Což je ta dobrá zpráva. Špatná je, že po hodině cvičení se nebudete moci hnout. Zvlášť, když za žvanění se za trest cvičí tak příšerné variace na kliky a dřepy, že je nikdo nevydržel dělat celou dobu.

Na další trénink si beru o tři litry vody víc, několik náplastí a bandáží (omotán tam byl kdekdo) a šátek na hlavu - když vám celou dobu kape z hlavy pot pod nohy a pak to klouže, nejni to to pravý kokosový.

Trpaslík a kladiva

Běhání po Šumavě mě baví čím dál víc. Vymýšlím upgrades. Jeden z nich jsou činky v rukách - člověk kromě obvyklých partií posiluje i ruce.
No jo, ale kde vzít na chalupě činky? Inu, nouze naučila běžníka vyčůranosti:

To si takhle strčíte do každého rukávu jedno kladivo a je to. Kýžené extra hmotnostní zátěže je dosáhnuto a že na vás holt místní divně koukají, když běžíte kolem busové zastávky, sotva popadíte dech a mácháte kolem sebe zatloukacími nástroji, to už si musíte nějak pobrat.

Když jsem se po několika trasách Sirkovna-Husinec a zpět vracel do rodných (no dobře, skoro) vrat, zastavil mě soused. Pán v letech, kolem sedmdesátky, dnes už zasloužilý praděd (to víte, na vesnici to chodí jinak než ve městě - co nejdřív se vydat, pořídít si hnedle děti a ve čtyřiceti už je člověk dědou/babkou).
Běžím už značně vyčerpán a smyslupného hovoru takřka neschopen kolem něj se svojí novou podbíjecí jogging úpravou, on si mě zavolá a zapřede následující rozhovor:

-Ahoj, Vítku. Hele, ty děláš do těch videokazet, viď?
-No... dá se to tak říct. O co jde?
-Já jsem měl ten film s trpaslíkem nahranej, víš kterej, ale půjčil jsem ho Vencovi ze Březí a on ho omylem něčím přemazal. Nemohl bys mi ho nahrát znova, prosimtě?
-Film s trpaslíkem? (v hlavě mi šrotovaly filmy jako Willow, Goldmember, Bad Santa, Charlie and the Chocolate Factory a podobně)
-No, ten s trpaslíkem.
-Safra, já si teď nemůžu vzpomenout, který konkrétně myslíš.
-No, byl tam trpaslík a pak taky další... prostě takovej výběr, no.
-Trpaslík, výběr... nějak si nemůžu vzpomenout.
-Určitě to znáš, je jich tam spousta různejch, teď nevim, ale ten trpaslík tam určitě byl!
-No jo, když já fakt nevim, trpaslík... a bylo jich tam víc nebo jak?
-Ne, jenom ten jeden, v různých scénách...
-Já fakt nevím, o jaký film by mohlo jít.

A takhle to šlo ještě pár minut, když z něj nakonec vypadlo:

-No přece to péčko s trpaslíkem, víš, ne, jak tam je výběr různých scén a v několika hraje i ten trpaslík přece.

Tak jsem mu slíbil, že mu to porno s trpaslíkem seženu (ehm, nemáte ho někdo, pls? víte který, ty rúzný scény, je tam ten trpajzlik, přece!) a zcela rozhozen mimo svou mísu jsem odklusal, kladiva odložil, ze zážitku se vyvzpamatoval, v Blanici si dvojitou koupel užil a s veselou grimasou na tváři se spokojeně vydatně nasnídal.