Tož jelo se do Brna. Prý „dojeď, dlouhos tu nebyl. Jo a v sobotu bude večírek v boxu. Fajn, proč ne. Šup v pátek do Kuřimi.
K večeři byly báječné
toastíky. Úplně obyčejné jídlo, ale při skupinovém pojídání tak nějak dostává jiný rozměr – když máte před sebou na (
uklizeném!!!111oneone) stole hromadu (nebo jak jinak nazvat cca 30 toastů na sobě) polacatých dobrot s různými kombinacemi šunky, vysočiny (mňam! Doteď neprávem nedoceňoval jsem), eidamu, mozarelly, rajčat a kečupu, to vše zapečeno ve zvenku omáslovaném [(c) vetek, zdlouhavý úklid následného bordelu taktéž] toastovém chlebu, bežný pokrm je tím rázem povýšen na vyšší formu
inteligence pochutiny.
Přes ulici v baru servírovali sympatickou kombinaci dvojitá finská + semtex za solidní cenu, takže jsme jich do sebe nalámali větší než malé množství a užívali si videojukebox, ze kterého se sypala jedna perla za druhou (bo jsme se Zanachem ovlivnili výběr, to dá rozum).
Doma pak nám bylo líto, že karaoke už není, tak jsme si udělali vlastní. Stačí mít co pít, youtube a odhodlání zpívat (i když to člověk neumí). Šeštá hodina ranní to jistila, šup spát.
V devět ráno mi Serena udělala kočičí thajskou masáž (stoupla si mi na záda, začala mocně vrnět, pak sešla přes zadek až na levý lýtko, trochu ho podupala, vrátila se na záda, pak zas až na pravý lýtko, zase trochu pošlapat, zpátky na záda, finální zadupání a nashle - dělá to tři pohlazení). Po takové produkci už se nedalo znovu usnout, takže Biftek aspoň dostal řádňácký povenčení.
Zbytek baráku začal pomalu ožívat, udělal se brunch (smažený sýr, přes Zanachovo mrmlání, že se všecko vyteklo na pánev a never more, byl vynikající) a čekalo se na bandičku, která nahlásila příjezd „kolem čtvrté“.
V půl sedmé už tam byli všichni, hoši si šli na compu zalítat, Kobra s Pastelkou dostaly masáž a pak se jelo do boxu. Tam vypadalo zpočátku vše celkem nenápadně, vůbec jsem netušil, že zažiju jednu z nejšílenějších nejpovedenějších oslav (ta box party byla samozřejmě nenápadná kamufláž, páč procrastinator měl narozky, takže bylo třeba hromadně povraždit pár miliard mozkových buněk).
Podával se vynikající nápoj, jehož jméno jsem zapomněl, ale byl to jakýsi mimořádně povedený upgrade Cuba libre (navíc tam byla limetka, citron, pomeranč, třtinový cukr a možná ještě něco). Toho drinku jsem se chytil a už se nepustil (jenom chvílemi, když bylo třeba připít hrmadným panákem. Což vlastně bylo neustále. Tak nic, tu větu o nepouštění si škrtněte).
No, nebudu to protahovat – všichni se fest zřezali a začaly se dít věci...
Že již nadále nejsem mezi lidmi jsem poznal na vlastní boltce ve chvíli, kdy jsem si mírumilovně třídil snímky ve foťáku a najednou jsem měl z ničehonic v každém uchu jeden cizí ženský jazyk. To jen pro příklad, obrázek si můžete dotvořiť z fotek sami.
Že jsem za osobním oslavným zenitem poznám tak, že zavřu oči a instatně se mi udělá zle. Nejvyšší čas se jít projít směrem burek. Ten večer jsem už jeden měl, tak jsem se těšil na další, zvlášť, když mě příjemným způsobem (kdo nejedl božský burek z jogurtového bufáče od Charlie´s, tomu nemá cenu nic vysvětlovat) zachrání od jinak nevyhnutelného uplivnutí.
-Brýden, tak jsem tu zas, pravím žoviálně, zatočím nonšalantně pětadvacetikorunou a objednávám masový burek.
-Burek nény.
-Cože!!!? Včíl su v řiti.
No nic, je třeba honem něco sníst, tak si dávám gyros, aspoň něco. Šouraje se zpět do boxu, dlabu dobrotu se spermatem (existuje v republice místo, kde ho do gyrosu nepřidávají?). U boxu zjišťuju, že jeden gyros to nevytrhne. No nic, zpátky ke stánku – ještě bych si dal hamburger, prosím. Děkuji, nashledanou. Hamburger (mají skvělé vlastní housky, takové nasládlé, fakt úzasný podnik!) snězen a historie se opakuje, u boxu to stále nestačí, pořád hrozí, že všechny dobroty toho večera vrátím, odkud přišly.
Možná jsem si to vsugeroval nebo mi tak chutnalo, nicméně jsem se vrátil ještě pro pizzu. No, pizzu...takovou slanou placku prapodivného (ať žijí eufemismy) vzhledu, překvapivě ovšem velmi chutnou. Poslední kousek mi spadl do výkopu, himl! Že bych se vrátil ještě pro párek v rohlíku? Slyšel jsem na něj samé oslavné ódy. No, radši už ne, navíc mě začali z boxu nahánět. Asi jsem si tu gurmánskou přestávku nějak protáhl.
Domu dročkou, dročkař celkem šprýmař (sice už nevím, co povídal, ale stopové zbytky paměti mi našeptávají, že s ním byla legrace).
V neděli jsem chtěl odjet domů, opravdu jsem byl odhodlán. Ale nešlo to. Jednak jsem zodpovědná osoba a s takovým množstvím zbytkáče bych nejel, druhak to fakt fyzicky nešlo – když se motáte po baráku jak přetažení lopatou, nemáte na nějaké silniční laškování ani pomyšlení.
Závěr: zatím nejlepší víkend v Kuřimi. Nevím proč, ale hrozně dobře jsem se tam celou dobu cítil. Přitom na první pohled se nic nezměnilo – pořád stejně přátelské přijetí, pořád ta stejná domácí atmosféra. Překvapivě se mi naprosto fantasticky spalo na gauči, kde jindy dost trpívám (argument, že jsem byl na plech neobstojí, protože se v tomto stavu nacházím v podstatě vždycky, když na něm spím).
Druhak jsem si úplně skvěle užil box, kde je pokaždé děsně nahuleno, nicméně tahle party byla nějakým způsobem výjimečná a na kouř jsem si ani nevzpomněl. Fakt díky za pozvání, bylo to sapr.
janina06 est mort, vive janina07!
P.S. Už to mám - kde jinde bych se měl cítit dobře, než u zatvrzelých výlučných uživatelů sprchových gelů, kteří přesto kvůli mně nainstalovali do obou (!) koupelen držáky na mýdla a do každého dali dvě mýdla na výběr?
