Veselé zakončení čundru

Jelikož si toho z víkendu pamatuju mnohem míň, než asijská kolegyně (pokud čtete s časovým odstupem, možná možno dohledat cca zde s odkazem na 29. červenec), přidám pouze link na zmetek retratos a jednu veselou historku:

(odbočka na začátek - z Vysočan na Hlavák jsme jeli autem, protože ´přece nebudeme pak v neděli večer totálně zmoženi čekat na všelijaký nekonečný víkendovečerní MHD přestupy...a navíc je to jedno, jestli auto stojí zaparkovaný doma na ulici nebo u Hlaváku na ulici´)

Vracíme se z HavlBrodu a helemese - abychom se dostali na Hlavák, musíme přestoupit a chvíli čekat na nádraží Libeň (čili asi tak 200 metrů od domova, ehm, no nic), takže než dorazí spoj (se zpožděním), sleduju s přimhouřením ok svůj dům, c´est la vie.
Na Hlaváku ještě před Pastelkou vtipkuju, že jestli to auto přes víkend někdo ukradl, tak jsme sem jeli úplně zbytečně a mohli jsme v klidu vystoupit v tej Libni.
Na autě je na první pohled něco špatně. Takhle to dopadá, když se zavřená okýnka zkontrolují tak důkladně, až jedno zůstane otevřené.
Zde nutno pochválit Městskou policii hl.m.P. - její hlídka si otevřeného okna povšimla, pomyslela si cosi o magorech (´helejte, člověče, já teda mám shnilýho Colta, ale rozhodně bych ho nenechával stát přes víkend u Sherwoodu a když už, pětkrát bych zkontroloval, jestli mám všechno zamčeno a zavřeno´), na vůz nasadila botičku, nalepila lístek -ochrana majetku- a okno v rámci možností zabezpečila (botička byla zdarma, stejně jako kázání a rady o bezpečném parkování na území hlavního města).

свадьба

Sice už je to drahně tří let, nicméně za připomínku to stojí: takhle to vypadalo, když si janina se zanachem museli vyměnit občanky za nové.

кобылка

Dneska si jedu na fichtlu pro rohlíky k snídani. Vedro že by Bif nevystrčil čumák ze stínu už v 9 ráno, takže na sebe jen kraťasy na ostro, rozepnutá košile, pantofle a vamos.
Přihasím si to k Delvitě a čumím, že mám spolujezdce - obrovskýho lučniho koníka, seděl na budíkách přede mnou. Tělo měl aspoň 7cm, macek, zelenej jak zanach na loňskym čundru.
Protahoval si tykadýlka a prej dobrá jizda a že by si dal repete. Tak mu řikám, ať chvíli počká, že jenom skočím pro pečivo a dáme další spanilou vysočanskou jízdu, ať si dá zatím dvacet nebo muchu či tak. On že dobrý teda. Rychle nakoupím, přijdu zpátky a koník gone.
Asi chytil lepšího stopa.

Hlášení

Dneska jsem zapomněl oba Biftekovy obojky v práci. V podvečer jsme se po cestě domů stavili v Tescu (náš řezník už měl zavřeno) pro zadní hovězí na corsické ragú.
Nechal jsem Fťoura jako vždycky sedět před vchodem do hypersuper, vysvětlil mu, že jdu pro maso a budu za chvilku zpátky.
Stojím u pokladny, slečna markuje jak o život a v tu chvíli se všude ozve:
"Služební hlášení. Našel se hnědý pes, oříšek. Majitel nechť si ho ihned vyzvedne před vchodem."
Vzpomněl jsem si, že psék není viditelně omajitelován, mazal jsem tedy urychleně na místo, kde byl zanechán. Tam stál přísný, asi 40-kilový ostrah, a tvářil se, že mám big, BIG trouble. Biftek přikurtován dvěma paničkami mladšího vzhledu na jedné z nich opasku, - neváhala riskovat, že jí spadnou gatě, respect - tvářil se dotčeně, proč ho drží na krátko jakési cizí osoby.
Nasadil jsem vděčný úsměv thank-god-I-finally-found-you-my-lost-baby-!, ochranka i paničky mě vzaly na milost, když viděly Bifťourovo obvyklé vítací orgie a všechno dobře dopadlo.

Pindufena

Zaznamenáno nad ránem v nejmenované východočeské hospodě minulý víkend:
(pro lepší zážitek si představte upravené vnímání a hodinový zásek na posledním slově)

- Proč tam ten pes tak zuřivě čmuchá?
- Asi si tam utřela pindu fena.
- A co?
- Co co?
- No co si tam utřela ta pindufena?

Z dalších místních komodit stojí za zmínku třeba Píseň pro mládence a panny:



Ten víkend mimo jiné probíhala Loutkářská Chrudim. Pár fotek tunahýr.

P.S. Po cestě domů pak v Pardubicích na světlech bylo záhodno se na červené túrovat navzájem s motorkářem, pročež došlo k nechtěnému úplnému puštění spojky, poskočení, chcípnutí motoru a cajzlácké ostudě před křižovatkou plnou lidí + pokydání řidičova trička zmrzlinou vlivem zmíněného cuknutí auta, což mělo za následek pastelčino téměř počurání smíchy.