Richard Fumigated

Richard Bona je týpek, který mě nadchnul na koncertě Bobbyho McFerrina v Montrealu. Co ti dva tam spolu vyváděli, je mimo jazykopisné možnosti. To se zkrátka musí slyšet.



No a tenhle frajer letos přijel do Prahy. Těšil jsem se jak malý Jaroslav.
Koncert byl úžasný, hudba skvělá, zvuk vynikající.
Jediné. co se nedalo přežít, byl strašlivý smrad z cigaret. Všichni bánili jak fabriky a Lucerna Music Bar nestihl absolutně odvětrávat (pokud vůbec o takovém slově kdy slyšel).

Takže smíšené pocity. Do tohohle baru hodně dlouho nepáchnu a dost mě to bude mrzet, pokud tam zahraje nějaké další podobné eso.

Klíče

Pln radostného očekávání z celého víkendu před sebou, odjel jsem z bytu a nechal přitom ve dveřích trčet klíče (motal se kolem cizí pes a dával jsem majzla na Bifa, takže mám alespoň chabou omluvu).

Naštěstí šel kolem jako první hodný soused a vzal klíče k sobě. Takže ty dva dny prohledávání auta skrz naskrz beru jako opravdu malý trest za to, co by se mohlo stát, kdyby šel kolem klíčů jako prga někdo o poznání méně dobře smýšlející.

Morální ponaučení? Trénujte svou paměť - kdybych ji trénoval já, tak si vzpomenu, kde jsem ty klíče nechal.

Jo - udělal jsem doma pár malých změn: z televize je teď polička (z pračky taktéž), na kytky a svíčky (dodám později) jsem si u postele udělal takovou pseudojaponskou dřevověc (děsně mě baví dělat se dřevem - kdybyste někdo chtěl něco vyrobit, dejte vědět. Nadšený jsem, amatér taky).
No a místo knihovny, co si odvezla Jája, jsem udělal novou. Poličky a křížové vzpěry jsou koupené, rám jsem vyrobil. Asi ze mě nakonec bude truhlář, taťko.

(ba ne, bude ze mě masér, ale o tom si ublognu až bude více o čem)

P.S. Morální ponaučení je samozřejmě chyták - kdybych paměť trénoval, vůbec bych ty klíče nezapomněl v zámku, přece.

"T" všemi deseti

Tak jsem - ve chvíli relativního psychického klidu (dokonce i celkem pravidelně spím) - došel v lekcích psaní všemi 10 k písmenu "t", čili teď jak blbec pořád dokola píšu "dolehl stesk a starost".

Díky, živote, za tvůj nedocenitelný smysl pro humor.

Jak se dovolat do krbu

Jako správný chalupář pořídil před lety taťulda krb, díky kterému jsou večery příjemnější a plamínky koukatelnější než s dřívějšími kamny.
Vynálezavý stvořitel šel dokonce tak daleko, že udělal ve stropě nad krbem díru, díky které je pokoj s dotyčnou krásně vytápěn zároveň (on je tatík JEŠTĚ vychcanější a udělal díru u stropu a u země i do sousedního pokoje nahoře, takže je teplo i tam, ale to teď není dôležité).
Hned u díry je postel, na ní jsem spal a bezelstně si vedle sebe odložil telefon. Ač se to nestává, v noci jsem se asi zavrtěl více, než bylo telefonu zdrávo a poslal jsem ho na nechtěnou exkurzi šachtou dolů.
Problém je v tom, že krb je zděný až ke stropu a tudíž pokud něco spadne do oné díry, není kudy to vyndat.
Říkám si - kašlu na telefon, stejně je starý a odřený. Jenže takový plastový bazmek by asi při dalším zatopení udělal z naší voňavé chaloupky peklo pro jakékoliv nozdry.

Přemýšlel jsem, kde začnu do krbu kopat tak, abych nemusel vyndavat cihly.
Nakonec mě hryzla spásná (ano, i mě občas napadne něco zajímavého) můza, že bych se mohl nasoukat spodem (otvorem, kterým proudí studený vzduch za krb, aby se tam mohl ohřát a hoden termodynamického zákona stoupat vzhůru konat teplé dobro) pod krb a zkusit zašátrat.
Vyplatilo se. Sice jsem nahmatal věci, které jsem nikdy v ruce držet nechtěl (nepřejte si vědět, co je v útrobách 15letého krbu), kromě toho však i neštastný přístroj. Happy end

Nesouvisející P.S. Pokud nejste zrovna úplne psychicky v pohodě a náhodou se stane, že uslyšíte písničku, kterou máte spojenou s nějakym silným emocionálním zážitkem či člověkem, dejte si pozor, co zrovna děláte. Mně se málem nevyplatilo, kdyz jsem v takové situaci řídil auto.

N.P.P.S. Bifťour dnes dostal za odměnu kus uzeného žebra. Normálně si podobné věci vychutnává přímo na zemi, ale z žebra jsem mu před předáním kus ujedl a proto usoudil, že bude bezpečnější se zbytkem zalézt do boudy, aby nemohl už nikdo dál ujídat. Chytrý psék.