Snippet

"To mě nenapadlo, protože já víceméně věřím v to, zač boujejeme."
"Každý v to věří - více či méně."
"To není pravda, naše důvody jsou správné - rozhodně lepší než pohnutky nacistů. Buhví, jak to vlastně všechno je, ale naše věc je spravedlivější než většina ostatních. My jistě tady děláme svinstva, a to je špatný, to se nedá oddiskutovat - ale v konečné instanci je to pro větší dobro, chápeš?"
"Co to je, to vaše větší dobro? Jestliže každý systém bez výjimky je ochoten obětovat životy vlastních občanů k dosažení svých cílů a jestliže každý systém nakonec padne, což je naprosto jisté, jak může existovat nějaké větší dobro než radost, kterou přináší upřímné spojení muže a ženy, osobní hrdost na dobře udělanou práci a snění...?"

Anton Myrer - Poslední kabriolet

сновидение

Včera jsem venčil Bifteka v polích za Prahou. Jelikož vím, že se narodil pro boj ve vysoké trávě, vybral jsem mu pole s asi 25cm vzrostlou kukuřicí. Frisbee vzlétlo a Bifťour s obvyklou razancí vystřelil za ním. Jelikož to bylo jeho první letošní pole, asi zapomněl, že se nedá běhat po špičkách stonků, zahučel do hlubin a hodil pár kotrmelců přes hlavu. Zatrnulo mi jako už dlouho ne - co když si zláme packu nebo hůř?
Nic se mu nestalo a mazal hnedle dál, ale znáte ten okamžik, kdy můžete řezat a nic...leknutí bylo evidentně tak silné, že se mi o tom tu noc zdálo:

házel jsem Bifoj frisbee na nějakém kopci, jednou jsem to přehnal a placka odlétla přes hloboký sráz. Psisko samozřejmě plavným skokem za ním. Zděsil jsem se a upaloval po méně strmé straně kopce dolů, strachy bez sebe. A taky že jo - čokl se pod kopcem válel na zádech, břicho celé potrhané. Nařídil jsem mu čekat na místě a ani se nehnout a valil jsem jak o život pro auto. Tím byl obrovský nákladní tahač s přívěsem.


Naložil jsem Bifa dovnitř, byli tam ještě dva další lidi, už nevím kdo, a jelo se. Přes město to šlo strašně pomalu, každá zatáčka zásek, návěsem jsem neustále jezdil po chodníku, protože jsem neuměl odhadnout poloměr otáčky. Navíc jsem mířil na veterinu na úplně druhý kraj města, bo jsem o ní slyšel, že je nejlepší.
Konečně jsme dorazili na místo. Z tiráku se vyhrnulo asi 5 psů, rozčiloval jsem se, že Bifa nenechají na pokoji (ten s nima mezitím běhal sem tam, zranění nezranění).
Čapnul jsem neposlušné psisko a honem za felčary. Ordinace plná, doktorka zavazovala ucho jinému psu a řekla mi, že takovéhle zranění, co má Biftek, nic není a že mě může objednat na příští týden.
Došlo mi, že to vlastně bylo jen pár škrábanců a sedřená kůže a konečně jsem se uklidnil.

(Že bych se zbytečně ze všeho hned posíral a bylo mi to naznačeno? Každopádně jsem si po probuzení Bifíka pomazlil, byl jsem rád, že je celý a jako malé zadostiučinění za včerejší zradu s polem - mohl jsem ho s jeho "hloubkou" nejřív seznámit a ne mu tam hned házet aport, že - jsem mu udělal pelech na prosluněném parapetu, když už se mnou musí trčet doma. Jsem nachcíplej, to jsem říkal?)

Fotinhos

click´n´go