a poslední

dvacet tři


dvacet čtyři


dvacet pět


dvacet šest


dvacet sedm


dvacet osm


dvacet devět


třicet


třicet jedna

další várka

ราชอาณาจักรไทย

взятка

Nedlouho po mém předchozím zážitku se silniční policií následoval další:

Jedu v půl dvanácté večer prázdnou Prahou, míjím místo, kde jezdím snad denně - málo frekventovaný semafor, jehož funkce je přes den málo využita, v noci medle vůbec. Skáče oranžová, ulice pustoprázdná, takže se rozhodnu nehamtnout na brzdy a prostě to projet. Podle mě jestli naskočila červená, tak někde na úrovni mého periferního pohledu při míjení světel. Což je každopádně špatně, protože se nemá jezdit ani na oranžovou, natož pak riskovat, že vám těsně před čumákem naskočí красный цвет.
Valim si v klidu svých pade dál, o dvě světla dál mě dohnali a stopli.
Vylezl pupkatý padesátník bez čepice, měl rozepnutý pásek, košili vytaženou z gatí a vůbec celej vypadal, že zrovna dojídal donut, když se za mnou vydali.
Poučen z předchozího zážitku jsem čekal, zda bude chtít úplatek. A taky že jo:

- Vy někam pospícháte, pane řidiči?
- Vůbec ne.
- Jak rychle myslíte, že jste jel?
- Tak nějak kolem tý padesátky, jak jsem zvyklý po městě.
- No, kvůli rychlosti vám nestavíme, ale projel jste nám před nosem červenou.
- No, všiml jsem si, že tam byla už oranžová, když jsem ten semafor projížděl, uznávám, ale myslím, že jsem to ještě stihl. Nestihl bych bezpečně zastavit, tak jsem to projel.
- No, nestihl jste to.
- Já si myslím, že jsem to stihl, ale vaše slovo má v tomhle případě větší váhu, takže jestli myslíte, že jsem jel na červenou, tak se nedá nic dělat.
- My to VÍME, že jste jel na červenou, vidíte přece, že jsme vás kvůli tomu zastavili, ne?
- Já si sice myslím, že jsem červenou neprojel, ale nestojí mi to za to, abych tu s vámi sepisoval protokol a pak se jel s někým hádat na úřad.
- No, tak. Víte, jaký je postih za projetí červené?
-Tři body?
-Přidejte.
-Pět?
-Ano. Plus 2.500,- pokuta.
-No, to je tedy pěkné.
-Máte už nějaké body?
-Nemám, jsem slušný řidič a teď s tím bodovým systémem si dávám ještě větší pozor.
-Dobře. Víte, my to můžeme tu hranici pokuty posunout trochu dolů...(pauza, tázavý pohled)
-To by bylo skvělé, stát se to mohlo, že jsem tu oranžovou už nestihl. Nechtěl jsem ze všech sil brzdit na opuštěném semaforu uprostřed noci.
-To je přece jedno, jestli je to prázdný místo v noci nebo zacpané přes den, přestupek je pořád stejně pokutovaný.
-To je fakt.
-No, říkal jsem - slyšel jste mě před tím? - že tu hranici pokuty můžeme trochu posunout dolů...(tázavý pohled z podhledu, jakoby takovéto to učitelské "přes brýle" - ty, ty, ty)
-Ano, slyšel, kolik tedy?
-Máte u sebe nějaké peníze?
-To mám, ale potřebuju je, musím psovi koupit žrádlo, nic dnes ještě nejedl, takže mi to, prosím, napište na složenku.
-Aha, takže vy žádné peníze nemáte...?
-Mám, ale nemůžu vám je dát. Napište mi tu složenku, ano?
...
...
(pár vteřin přemýšlení, držel moje doklady a koukal mi do očí, asi jestli nevyměknu)
...
...
-My teď máme nějakou práci, tady máte doklady a nashledanou. (nasedl do auta k druhému a byli pryč)



---má smysl to vůbec nějak komentovat?---

Coglione

Jedu si v klidu pro thajská víza. Mám požadované vyplněné formuláře a fotky, pohoda. (dovolat jsem se k nim nedovolal, ani jedno ze čtyř čísel, uvedených na oficiálních stránkách vůbec nezačalo vyzvánět, prostě slepá linka nebo co)
Na ambasádě (je na druhém konci Prahy) mě čeká cedulka na dveřích, kde píšou, že kromě toho, co mám s sebou, potřebuju ještě kopii letenky.
Prima. Takze honem vybrat prachy, pro letenky a druhý den ráno zpátky na ambasádu - poslední šance, protože vyřízení víz trvá tři dny, takže to vyjde akorát na den odletu. Uf, to bude o fous.

Předám vše, co vyžadují a paní na mě -ještě pasy...
No nic, jsem prostě kokot a nedocvaklo mi, že víza mi asi jinak než do pasu nedají. Slečna povídá, že je to jaksi logické, že bez pasu to nejde. Ano, uznávám, jenže: tohle je přece legislativa a ta nemá s logikou nic společného. Kdyby žádal o vízum někdo, kdo netuší, jak princip cestování funguje, tak se může právem rozčílit, že nemají na ambasádě (kde jinde by měli mít nejpřesnější údaje!) konkrétně stanoveno, za jakých podmínek víza vydávají. Opravdu u vstupu na ambasádu mají uvedeno, že pro tusristické vízum potřebujete 1.vyplněný formulář + fotku, 2.kopii letenek. O cestovním dokladu ani slovo.

sabáj dý rú ? khób khun, sabáj dý

P.S. Takže nám zbývá možnost "visa on arrival", čiil zažádat po příletu do Thajska. Tento typ víza se uděluje maximálně na 14 dní. My tam jedeme na 16 dní. Dobrodružství začíná.