matka Suomeen

Cestou na letiště jsem spolubusjel s odhadem tak sedmdesáti až osmdesátiletým pánem, který byl lehce nervózní, že zmešká letadlo. I dal jsem se s ním do řeči, rozhodnut jej trochu uklidnit, bo děd byl od pohledu sympatický. Z kmítka postupně vypadlo, že jede na třítýdenní round trip po Africe. S sebou měl malinkatou tašku (dle jeho slov navíc poloprázdnou, aby měl kam nacpat dárky). Žil přes padesát let v Austrálii, před třemi lety mu umřela manželka, tak tam prodal barák a odstěhoval se zpátky do Čech a teď utrácí prachy za cestování. Borec.

V letadle jsem poprvé zažil featuru, kdy na palubní obrazovky střídavě promítají záběry z kamer v čumáku a břiše letadla, což je velmi efektní při startu a přistání.

V Helsinkách mě přivítaly Niki s Kájou a celé čtyři dny se o mě skvěle staraly. Velká mi náladu zlepšovala porozuměním a svým celkovým úžasným přístupem, malá nemusela dělat nic, stačilo, že existuje. Je krásná, povedla se jim. Na první pohled se víc potatila (však je na to taťka jistě náležitě hrd), tak uvidíme, jaká kočka z ní vyroste (taťuldovi je podobná taky třeba Jája - a je nejkrásnějším stvořením, co znám).

Z výletu do města stojí za zmínku ledoborce v přístavu. Byly obrovitááánské, úplná plovoucí města. Opravdu legrační bylo, že se skoro všechny jmenovaly "medvěd" (Fini mají pro medvěda asi 10 různých jmen, takže to zas takový problém nebyl).

Povedený výlet. Zpátky to Niki s Kájou vzaly letadlem se mnou (mrzlo, čili nám strejc v budce s cisternou nacákal na křídla oranžovou kejdu), takže jsem byl připraven na scény hysterického kojence na palubě. Ale malá naděje národa dokonale překvapila - byla celou cestu neuvěřitelně hodná a vůbec nezlobila. Příště si zamlouvám místo zase hned vedle ní.

P.S. Fini grilují. Furt.