кобылка

Dneska si jedu na fichtlu pro rohlíky k snídani. Vedro že by Bif nevystrčil čumák ze stínu už v 9 ráno, takže na sebe jen kraťasy na ostro, rozepnutá košile, pantofle a vamos.
Přihasím si to k Delvitě a čumím, že mám spolujezdce - obrovskýho lučniho koníka, seděl na budíkách přede mnou. Tělo měl aspoň 7cm, macek, zelenej jak zanach na loňskym čundru.
Protahoval si tykadýlka a prej dobrá jizda a že by si dal repete. Tak mu řikám, ať chvíli počká, že jenom skočím pro pečivo a dáme další spanilou vysočanskou jízdu, ať si dá zatím dvacet nebo muchu či tak. On že dobrý teda. Rychle nakoupím, přijdu zpátky a koník gone.
Asi chytil lepšího stopa.