Family reloaded

To máte tak - pokud v životě přijdete o to, co vám bylo ze všeho nejdražší, přesune se vaše pozornost k tomu, co bylo v žebříčku na druhém místě.

V mém případě to je rodina, takže s ní teď trávím hodně času a doháním, co jsem za posledních 5 let trochu zanedbával: zkouším nenápadně a nenásilně (v rámci možností vidíme-se-o-víkendu-takže-toho-zas-tolik-nemůžu-stihnout) vychovávat svého rozmazleného malého bráchu (s tím velkým chodím denně - to chodím já, on je trochu lenoch - cvičit), užívám si dlouhé večery u krbu hovory s úžasňáckým tatíkem (takhle dobře jsem s ním nepokecal ani když jsem ještě bydlel doma), učím se postupně kulinářské fígle babičky Gališky, věnuju se svému psychicky zdeptanému čoklíkovi (už předtím byl nervově labilní, ale teď je celá jeho existence doslova závislá na tom, zda mě má v dohledu...) a na Sirkovně jsem vymyslel jeden menší (a tatík jeden monstrózní, due next year) stavební projekt, který snad dokončím ještě letos.

Tož tak.

P.S. Těsně než jsem tenhle post odeslal, šel kolem Jarda Fuit (kolega z práce) a pronesl zdánlivě nesouvisející heslo dne: "to víš, do ženský a do ořechu nevidíš".