Klíče

Pln radostného očekávání z celého víkendu před sebou, odjel jsem z bytu a nechal přitom ve dveřích trčet klíče (motal se kolem cizí pes a dával jsem majzla na Bifa, takže mám alespoň chabou omluvu).

Naštěstí šel kolem jako první hodný soused a vzal klíče k sobě. Takže ty dva dny prohledávání auta skrz naskrz beru jako opravdu malý trest za to, co by se mohlo stát, kdyby šel kolem klíčů jako prga někdo o poznání méně dobře smýšlející.

Morální ponaučení? Trénujte svou paměť - kdybych ji trénoval já, tak si vzpomenu, kde jsem ty klíče nechal.

Jo - udělal jsem doma pár malých změn: z televize je teď polička (z pračky taktéž), na kytky a svíčky (dodám později) jsem si u postele udělal takovou pseudojaponskou dřevověc (děsně mě baví dělat se dřevem - kdybyste někdo chtěl něco vyrobit, dejte vědět. Nadšený jsem, amatér taky).
No a místo knihovny, co si odvezla Jája, jsem udělal novou. Poličky a křížové vzpěry jsou koupené, rám jsem vyrobil. Asi ze mě nakonec bude truhlář, taťko.

(ba ne, bude ze mě masér, ale o tom si ublognu až bude více o čem)

P.S. Morální ponaučení je samozřejmě chyták - kdybych paměť trénoval, vůbec bych ty klíče nezapomněl v zámku, přece.