Běhání na Sirkovně - 6.8.06

Běhání mě začalo opravdu bavit. Jednak se člověk krásně unaví, takže večer usne jako mimino a druhak to fakt pěkně čistí hlavu.
Stačí se soustředit na svůj dech a za chvíli už se pozorujete, jak vaše ruce a nohy, které vám začnou připadat jako cizí, před očima kmitají a vy máte klid na svůj vnitřní prostor.
Neříkám, že se mi do něj dostává lehce, ale jedné věci už jsem dosáhl - při správném dýchání se vůbec nedostaví pocit únavy a vyčerpání a můžete teoreticky běžet libovolně dlouhou dobu. Zkusil jsem si tuhle trasu Sirkovna-Husinec-Sirkovna a když jsem byl zpátky u chalupy, koukám, že jsem stále svěží jako na začátku.
Tak tlesknu na Bifa, otočím se a dám si to ještě jednou. A do třetice.
Kdyby mě nezačal bolet jeden kotník a kdyby Bifák nezačal zbaběle zdrhat domů (pršelo), běžel bych na zkoušku dál.

Příště se předem rozcvičím a nechám psisko doma (nebo mu aspoň vymyslím nějakou deštiodolnou ochranu, chuděrce malé nebohé zrzavé akvafobní).

Ještě k tomu dešti - utíkat v letní (těch 15 stupňů se při troše dobré vůle za léto považovat dá) plískanici je velmi příjemné. Někdy si to zkuste. Vnímat kapky na obličeji a rukách, pocit svobody a sounáležitosti s přírodou, úplné uvolnění, všechny problémy ustupují samy stranou... (připadá vám to jako blbý kecy? Pak to pro vás blbý kecy jsou)