мандарин

Dneska ráno jsem si koupil svoji první dobrou mandarinku. Už mě nebavilo hrát loterii, zda bude ovoce šťavnaté a chutné, tak jsem si vyžádal radu odbornice na slovo vzaté a ta mi prozradila sladké vychytávky:

- mandarinka by měla být širší než vyšší
- jadřinec by měl být trochu ´zapuštěn pod povrch´
- slupka hladká a ´přilepená´ k dužině

Dá to trochu fušku vybrat ty správné, ale úsilí se vyplatí. Dík, janino.

Veselost málem nastala u pokladny, kde jsem zjistil, že nemám cash. Dvě mandarinky pokladní zvážila a vyřkla ortel: "4Kč, prosím" Už už jsem tahal kartu a rychle vymýšlel originální výmluvu, proč platím à la Big Lebowsi, nakonec jsem ale ty štyry káble odněkud vyštrachal, takže se extempore s placením cca 8 eurocentů kartou nekonalo.

Venku naložim Bifteka do auta a na křižovatce si krátím čekání sledováním dvojky staršího pána s malým pejskem, kterak ze všech sil dobíhají tramvaj. Fandil jsem jim, vypadalo to, že když ještě trochu přidají, tak ji doženou. To samé asi napadlo i pána, ještě trochu přidal, zakopl a švihl sebou na zem. Nic se mu nestalo, ale vteřinky ztratil, takže se jenom odevzdaně zvedl a smutně pokračoval už pomalu, protože věděl, že ho svezení mine.
Bylo mi ho děsně líto a uvažoval jsem, že ho naložím a odvezu, kam bude potřebovat. Od takového rozhodnutí mě zradilo to, že jsem pospíchal do práce a že jsem nevěděl, jak by na sebe v autě reagovali dva cizí čoklové.

(Až pozdě jsem si uvědomil, že jsem je klidně mohl naložit na zadní sedadla a nemusel je vézt až do cíle, ale jenom na další zastávku, kde by si naskočili do tý tramvaje. Takže mě ostuda - před sebou samým - nakonec neminula.)