no good deed goes unpunished

Dneska jsem na sobě ráno objevil klíště. na podbřišku, asi 5cm vodorovně vedle pinďoura. Mrňavý (to klíště), čerstvě přisátý. Čas tady ten čurbes uklidit, myslím si (jednou jsem Bifovi dlouho neuklidil boudičku a pak na mě z ní skočila blecha, nekecám).



Ještě předtím, někdy v pět ráno ráno se ozval venkovní zvonek. Někdo se ke mně dobýval od vchodových dveří do baráku. Kdo to sakra...? Dragon už tu pár let nebydlí a nikdo jiný na mě touhle dobou nezvoní.
Hodil jsem na sebe jenom trenky a jdu se mrknout. Otevřu a skoro na mě spadnul soused. Opřel se mi o rameno a hrne se dovnitř. Úplně na káry. Jak jsem byl rozespalý, nepoznal jsem ho a povidám za kým jde. On se na mě udiveně podivá a s typicky opileckou bohorovností dí: "no já du domu, voe!". Prý si zapomněl klíče a doma se nemůže na nikoho dozvonit.
Zatvářil jsem se na něj, pustil ho a šel zase spát.

Až někdy v poledne mi to došlo: ten ožrala evidentně usnul někde ve škarpě, tam na něj nalezlo kde co a část toho mi pak při našem dveřním randez-vouz naskákalo do trenek! Ten klíšťák musel být od něj - zakousnutý fakt chviličku a nepředpokládám, že mám doma takový mrdník, že by se tam běžně vyskytovali takovýhle podnájemníci.