Hlášení

Dneska jsem zapomněl oba Biftekovy obojky v práci. V podvečer jsme se po cestě domů stavili v Tescu (náš řezník už měl zavřeno) pro zadní hovězí na corsické ragú.
Nechal jsem Fťoura jako vždycky sedět před vchodem do hypersuper, vysvětlil mu, že jdu pro maso a budu za chvilku zpátky.
Stojím u pokladny, slečna markuje jak o život a v tu chvíli se všude ozve:
"Služební hlášení. Našel se hnědý pes, oříšek. Majitel nechť si ho ihned vyzvedne před vchodem."
Vzpomněl jsem si, že psék není viditelně omajitelován, mazal jsem tedy urychleně na místo, kde byl zanechán. Tam stál přísný, asi 40-kilový ostrah, a tvářil se, že mám big, BIG trouble. Biftek přikurtován dvěma paničkami mladšího vzhledu na jedné z nich opasku, - neváhala riskovat, že jí spadnou gatě, respect - tvářil se dotčeně, proč ho drží na krátko jakési cizí osoby.
Nasadil jsem vděčný úsměv thank-god-I-finally-found-you-my-lost-baby-!, ochranka i paničky mě vzaly na milost, když viděly Bifťourovo obvyklé vítací orgie a všechno dobře dopadlo.